Jak se zdá (Marien)

Až zas jednou půjdem jarem zbláznění S chutí vyzpívat se z všeho, co nás tíží Přeci svět není jen místo k snažení, Není to nedobytný zámek, krytý silnou mříží, jak se zdá Až nám léto zase přes nos přeletí, A u večerních ohňů začnem slova písní plésti, Snad dřív rozpoznáme břehy podmletý, Úspěch je pomíjivost sama, propůjčené štěstí, jak se zdá R: Co má se hrát, když třicátá nám svíce hoří O zklamání i překvapení už víme své A když se náhodou budou ptát, tak řeknem to písní Než zpívání nám začne zdát se nedospělé Až zas jednou půjdem zlatým obilím Zvonivou álejí padaného listí Snad až v lesním tichu zhasnem na chvíli Poznáme hudbu kolem nás a jak člověk kvílí, když se ptá R. Co má se hrát, když třicátá nám svíce hoří O zklamání i překvapení už víme své A když se náhodou budou ptát, tak řeknem to písní Než zpívání nám začne zdát se nedospělé Až pak jednou půjdem zimním kouzlením Zbaveni potlesků a chladných zemských tíží To až jednou ztichne hlasů souznění Zohýbám střelku kompasu, ať se naše cesty kříží dál