Normandie (Vařeka Vlastimil Dago)

Z domova z Iowy jsem připlul po moři v Evropě to vře a domy tam hoří, velitel vylodění už nám rozkaz dal, panceřový vrata otevřít a už jen pal Myšlenky letí hlavou jako hejna včel Bůh ví proč jsem do týhle války šel, přece doma na farmě, holku mám a rád ze sna mě budí rána, dostal to kamarád Táta mi vžycky říkal hochu tak se snaž tady jde o to přeběhnout tuhle pláž, kdo to stihnul, toho Bůh snad provázel ležím v zemi s který táta pocházel A když ráno utich rachot našich Thompsonů začal jsem psát dopis k nám domů, teď tu leží všichni, před Bohem jsou si rovni zas, kluci z Berlína nebo Iowy, vem to ďas