Špendlíček (Filsak Mirek)

Když jsem ji prvně potkal, měl jsem dojem že vypadla z kořenky smíchu asi nepochopitelné přirovnání by mohlo být ke špendlíku stejně přímá, určitě i pichlavá když trochu rozzlobí se a právě nenácházím slova jak víc říct o jejich očích, vůni, kráse Stejně drobná, jako špendlík když nám z ruky k zemi propadá se hledám záři žluté hlavičky a bojím se, že v davu zatoulá se špendlíků mám dvě krabičky plné jak hlavu nenazvaných dojmů a znovu marně hledám slova v kterých aspoň trochu dojmů z hlavy pojmu rád bych řekl víc A tak se opájím představou , že ji smím hýčkat že se mi svěří, když zavře svá víčka že ji smím líbal a mazlit se s ní já smím, já sním Na její úsměv vzpomínka jak špendlík zarývá se mi pod kůži byl široký, dvě řady perliček a rty mi připomněly plátky růží asi vám připadám dost směšný, když se přiznám , že mám rád víc než tuší určitě naivní v představě, že bych mohl zůstat trnem na ty růži a být stále s ní A tak se opájím představou, že ji smím hýčkat, že se mi svěří když zavře svá víčka že ji smím líbat a mazlit se s ní , já smím, já sním Že ji smím pohladit od smíchu vrásky špendlíček pichlavý s žlutými vlásky Nechte mě zpívat a nechte mě snít že ji smím líbat a mazlit se s ní, láska je toužit a ne pouze mít já vím, jen sním