Noc (Wenki)

Když tu s vámi lidi sedím, je mi dobře, hodně, moc, na dno sklenky tiše hledím, dumám, o čem byla noc. Byla jak ze starejch dob, ponurá a smutná trochu, byla tichá, jako hrob, s trnem v oku. Ráno razí cestu krajem, mlha halí údolí, a my stále tiše hrajem, komukoli, cokoli. Na noc zavzpomínám rád, někdy jí prosvítila záře, a některý zas nechci znát, z nich studem hořej tváře. Jitro všechno kolem hladí, chmury mizí někam dál, kdo by si na to, že jsme mladí, nerad hrál.