LES (MIKY KLOBOUK)

D EMI KDE LES DŘÍVE STÁVAL,TAM UŽ NENÍ NIC, A D A OKRAJ ZDOBILA MU KRAJKA Z BÍLÝCH A ZTEPILÝCH BŘÍZ. D EMI KAŽDÝ ČAS MÁ PŘECE RUB A TAKY LÍC, A D JAK JE TEDY MOŽNÉ,ŽE TU NENÍ NIC. G A D G PRO PÁR MINCÍ ŽLUTÝCH,TEN LES MUSEL UMŘÍT,ODEJÍT, A D NĚKDO ASI CHTĚL MÍT ZLATÝ DŮM, G A D HMI ZÁKON DÁ SE PŘECE,VŽDYCKY LEHCE PŘELSTÍT,OBEJÍT, G A D ČLOVĚK BERE SI VŽDY OD KAŽDÉHO PŮL. LES NÁM DŘÍVE MÁVAL Z DÁLKY NA POZDRAV, PYŠNĚ STÁVAL TU JAK PESTRÝ A NÁDHERNÝ PÁV. ZELENÝM MANTLEM BYL A UMĚL V ZIMĚ HŘÁT, TAM DĚTI CHODILY SI PO CELÝ ROK HRÁT. INDIÁN A PSANEC,NEBO KOVBOJ,LUPIČ,DESPERÁT, KAŽDÝ MALÝ HOCH MĚL V TOMHLE LESE RÁJ, DO HRY VŠICHNI KLUCI DALI SRDCE,ČEST A BOJE ŘÁD, TAK LES CHRÁNIL JE A DOBŘE VYCHOVAL. TEĎ TU NOVÉ DOMY BUDOU ASI STÁT, NIKDO NETUŠÍ KAM DĚTI Z MĚSTA,BUDOU UTÍKAT. VŠICHNI TOUŽÍ TADY MÍT DŮM JAKO HRAD, SAMÝ BETON,ASFALT,Z AUŤÁKŮ SMRAD. POPELNICE MÍSTO STROMŮ BUDOU,JAKO VOJSKO STÁT, LIDÉ NEUVIDÍ SLIČNOST BÍLÝCH BŘÍZ, BOROVICE VŮNĚ,SMRKY,JEDLE A LAVICE Z KLÁD, NA TY ČASY BUDEM JENOM VZPOMÍNAT.