Stíny na duši (František Sahula)

D A Nejen z piva jsem nebetyčně hloupej, Hmi G a nekoukám moc do zrcadla, když si holím tvář. Ranní tupej obličej, na rozum tolik skoupej, postrádá totiž myslitelů zář. Civím do zrcadla a nikdo netuší, a nikdo netuší, a nikdo netuší. Když máchám žiletkou, srdce se mi rozbuší, a proč si zpívám tenhle refrén. D A Hmi G Moje zrcadlo má stíny na duši, a nikdo netuší, a nikdo netuší, D A že v noci píšu hořčicím na víčko ... Hmi G Trochu jsem zhloupnul, ale jen maličko. Kvůli ženskejm jsem několikrát šílel, a chtěl ze světa odejít na nekonečnej výlet, s hlínou pod hlavou neznat návratu, než jsem prokouk žití podstatu. Radši koukám do zrcadla, a nikdo netuší, a nikdo netuší, a nikdo netuší. Když máchám žiletkou, srdce se mi rozbuší, rozhodně si s ní nepodříznu žíly. Moje zrcadlo má stíny na duši ... D A Svět není černej, ani bílej, Hmi G jen někdy nechává stíny na duši. Všichni se ženou za pochybeným cílem, pochybenou cestou, do poslední míle. Radši koukám do zrcadla, a nikdo netuší, a nikdo netuší, a nikdo netuší. Když máchám žiletkou, srdce se mi rozbuší. Do smrti si budu zpívat tenhle refrén !