JÍT (Kiďák Vojta Tomáško)

JÍT G Jako malej kluk já četl povídání o řekách, C co zlatý zrnka skrývaj na dně tůní, D e D e a města kde se hrálo blues, mi zářila jak Velkej vůz D e G a za nocích jsem cítil jejich vůni. Jako malej kluk já toužil vypadnout z těch čtyřech stěn a boty pokrýt prachem z dlouhejch mílí, můj svět byl jako obrázek a já měl tisíc otázek a smál se písním ze svatebních síní. h e G R: Jít a nechat aspoň malou stopu v trávě, h e G jít, než tisíc věcí nalomí ti hřbet. h e G Jít a potom jako tulák někde v slámě, C G C G zastavit svý kroky a nepočítat roky, C G radovat se z obyčejných vět. Už nejsem žádnej malej kluk a stejně jako každý z vás najednou mám povinností fůru, jen někdy večer než jdu spát, říkám jako tolikrát, aspoň ještě jednou stoupat vzhůru. Pro ten lehkej pocit závrati, když připadáš si jako pták a v hladinách se tvoje křídla třpytí, vítr klouže po vlasech, v opojení lapáš dech, a do očí ti ještě slunko svítí.