Marcipán z Toleda (Druhá tráva)

Marcipán z Toleda D G D Slepý a s hlavou prázdnou jak schránka na noty, F#mi G D perem a rukou ráznou děsím se samoty. A G D Píšu pozdě k ránu, dobývám předmostí, Emi F#mi A G D rozeznívám zlatou hranu omylné všednosti. D G D Píšu jí něžná slova, snít budu později, F#mi G D pohrobek Oblomova, zpíjím se nadějí. A G D S věčností přes rameno sám na rohu ulice Emi F#mi A G D vyvolávám slavné jméno pradávné světice. Kdysi jsem hledal krásu, na sobě havelok, v mraveništích času i v labyrintech slok. Až jsem potkal kněze, nahý byl jak psí kost. Prý že žádná katecheze nesmaže minulost. Končí další září a já, Hvízdavý Dan, s lacinou svatozáří projíždím Irian. /:Ani v té daleké zemi však poklady nehledám, vím, že jednou přiveze mi marcipán z Toleda.:/