Povídala mamka (Lutka Petr)

A E7 1. Povídala mamka, že tě dobře zná, A jenom chodíš, hlavu nosíš výše, než se má, E7 prý máš černý oči a minulost též, A jestli je to všechno pravda, půjdu, to mi věř. D A E A R: Já chci být s ženou, co se umí smát, D A E A [: ale s hloupou vyfintěnou nechtěl bych se zdát. :] 2. Prý si loni všichni vrabci šeptali, jak kdy v lese chlapci s tebou houby hledali, naštěstí jim lidé málo rozumí, a tam v lese pod kapradí jinej nečumí. R: Trpaslík snad tam kouká do křoví, [: hledí ale s potěšením a nic nepoví. :] 3. Chtěl jsem ti dát zlatej prsten zásnubní, s takovou jej vezmu, půjdu rovnou ke studni, zatížím jej cihlou, hodím do temna, protožes' mi byla, holka, s jiným nevěrná. R: Do hospody půjdu, řeknu: vrchní, toč, [: já chci dneska oslavovat, protože mám proč. :] 4. Nebo raději řeknu: co bych se s tím štval, nějak bylo, nějak bude, život letí dál, ať mi nadávají lidé do trouby, první holku, kterou potkám, pozvu na houby. R: Do lesa vklouznem, sednem do listí, [: trpaslíka vodnesou, neb omdlí závistí. :]