Náš dům stál na konci předměstí (Matuška Waldemar)

Náš dům stál na konci předměstí - poslední kousek dál už končí dláždění Měl komín s anténou a révu spletenou oblékal jak raglán, když k nám teplý vítr zafoukal Náš dům stál kde zvonek tramvají - konečná rozléhal se rovnou do polí Stín hodin slunečních bez vteřin zbytečných pomalu se loudal jen já stále někam pospíchal Dálnicí já se vrátím za volantem někdy o tom sním Dálnicí cestu zkrátím až dohoním čas tak obracím (tak obracím) Náš dům stál kde mírné stoupání - začíná kousek dál se motel vypíná Má révu z neónů a trávník z betónu prozradí, že nezná tu stráň kde já jednou vyrůstal Dálnicí já se vrátím za volantem někdy o tom sním Dálnicí cestu zkrátím až dohoním čas tak obracím (tak obracím) Náš dům stál na konci předměstí - poslední