Někdy však přece jen (táborová klasika)

NĚKDY VŠAK PŘECE JEN TONY HOŘÍNEK/BOH.MUNZAR Dmi Gmi G#dim Sám již dlouhý čas žil opuštěn ve stínu krás, A7 Dmi uprostřed šedých skal. Gmi Dmi Snad byl spokojen, nepoznal dosud lásky žen E7 A nikdy nemiloval. Dmi Gmi G#dim Vůkol skály, les a za horami v dáli kdes A7 D ta kterou nepoznal. A7 D Snad někdy přece jen toužil po lásce krásnych žen A7 D a často kráte marnou touhou žánou lkal. G D Objetí hřejívé, oči a tělo svádivé A7 D si, než-li hvězdy zblednou zlíbat jednou přál. G D Jak byl by spokojen, splnil by se mu jen A7 D života jeho dlouhý marné touhy sen. G D S tím přáním uléhal, v syhravých nocích jím se hřál, A7 D že příjdou časy, které zhasí bol i žal. Skály zvětraly, uprchlo mládí do dáli a jemu zbělel vlas. Stále sám a sám pustinou bloudí zadumán a večer, když den zhas. Písní truhlivou z dálavy volá touhu svou a vzpomíná si zas. Jak někdy přece jen toužil po lásce krásnych žen a často krátce marnou touhou žánou lkal. Objetí hřejívé, oči a tělo svádivé si, než-li hvězdy zblednou zlíbat jednou přál. Jak byl by spokojen, splnil by se mu jen života jeho dlouhý marné touhy sen. S tím přáním uléhal, v syhravých nocích jím se hřál, však prhly časy, které nosí bol i žal.