Balada dřevorubce (Vodička Ladislav)

Moje práce to je kácet stromy dělám to už hezkou řádku let Tedy dělával jsem než mě zchromil jeden kus co se mi nevyved' Kácím stromy dobrých dvacet let až ten jeden se mi nevyved' Kousek náhody a kousek smůly kmen jak padal přes nohy mě švih' Vytáhli mě, svázali dva kůly vynesli mě z lesa na větvích Kousek smůly a ten kmen mě švih' pak mě nesli a mě přešel smích V nemocnici do sádry mě dali nohy na kladku a závaží osm neděl ležet - dodávali osm neděl - to mě doráží Postel, sádra bezmocný v tom žít osm neděl to mě poráží Ve dne rádio, jídlo, řečí, čtení toto ještě jakžtakž utíká ale v noci, nocím konce není čas se zastavil a netiká Noc je pustá, chladná, veliká čas se zastavil a netiká Za noci mi lesy šumí v hlavě slyším ptáky, vítr profičí teď se toulat v mechu nebo v trávě sbírat houby cítit jehličí To se člověku tak honí v hlavě k ránu steskem divže nekřičí Pořád musím vidět hroznou chvíli jak to padá na mě čím dál víc jak to roste, mohutní a sílí na mě praskot, úder a jsem nic A je ticho, ležím, nevím nic krev a bolest pryští z nohavic Jednou v tomhle černém nočním bdění přetáhl jsem deku přes sebe ze smutku a snad pro ulehčení hrál jsem, hrál jsem na hřeben Pod dekou a jenom pro sebe hrál jsem, hrál jsem na hřeben Nohy bolet sice nepřestaly ale čas se přece roztikal zase ucítil jsem, že mám svaly jako kdybych sekeru si vzal Čas, můj čas se znovu roztikal po týdnu jsem znovu klidně spal Tvoje práce to je kácet stromy to mi dnes a denně hřeben hrál Budeš zase v lese, nejsi chromý budeš stejný jakýs' bývával To je moje práce kácet stromy to jsem na hřebenu si denně hrál to jsem na hřebenu si denně také hrál ...