To je ta hranice (Greenhorns)

C Emi Někdy si namlouvám,že vůbec nestárnu, Ami Dmi když ze zad dolů dám svou vetchou usárnu C Emi pak přijde po špičkách ta chvíle bytelná Ami Dmi u nohou zabublá mi říčka Křemelná F G a zas mám jehličí v podrážkách pohorků F G nad sebou kočičí mám hřbety pahorků. F C R: To je ta hranice,co vedla Šumavou, Dmi Ami Staňkovským rybníkem i řekou Moravou. F C Toje ta hranice,neklidných večerů Dmi Ami s padáčkydmi světlic a smrtících výstřelů, C G kde šance na úspěch nestála za grešli, F G kde chybí pomníčky těm,kteří neprošli. Žije až v Portlandu,paní,co ve vlaku práškama uspala děti a v ruksaku je nesla přes čáru,smrti a života, kde šťatná hvězda jen mlhavě blikotá, kde tuhnou sanice a tělo od trávy, kde srdce v panice bubnuje do hlavy. R: To je ten okamžik,kdy se čas zastaví, jak vojín Barteček ve vlnách Moravy. Když vítr zafičí shrnuju rukávy, dál stezka v jehličí příběhy vypráví. Na téhle hranici už vládne klid a mír já držím v pravici ostnatej suvenýr. Někdy si namlouvám,že vůbec nestárnu, když ze zad dolů dám svou vetchou usárnu pak se přiblíží ta chvíle bytelná měsíc sem nahlíží,zvědavá lucerna. Dám ruce pod hlavu a hlavu na ranec, tak tudy odcházel Zdeněk,můj bratranec. Je na Západ cesta dlouhá...