Pěšáci (Ryvolové bratři)

Fredovi z Paběrků Jsme věční pěšáci zeleného stromoví na šachovnici vrchů vod a cest jsme emigranti hledající domovy jsme uprchlíci z udýchaných měst jsme pistolníci s prostřílenou duší v biografu naplněných snů jsme postavičky nakreslené tuší ze seriálu našich dětských dnů Jsme věční plavci k zelenému pobřeží kam nestačil už dojet Kolumbus kde jsou jen lvi kde čas tak neběží a odkud je to do ráje jen kus Když ráno přespíš na soutoku potoků máš místo grogu v kochmašině led je těžký věřit na sluneční zátoku pak možná řekneš letos naposled Proč má pěšák vzdávat tu hru bez boje i když nikdy koně nesedlal ještě v těle tluče srdce kovboje poutník světem šlape stále dál Vždyť pro nás přece všechny ohně svítí škoda jen že vůni léta nezachytí pozorovat nebe škvírou v zácloně zač by potom celej život stál Jsme věční hráči na zelené tóny co přes den dřímou někde ve strunách a celou noc se po hmatníku honí zvoní v banju a duní v kytarách Když z vysokého ohně zbyl jen ohýnek když víly nestojí o naši lásku máš v očích hejno přikrášlených vzpomínek a na rtech pořád stejnou otázku Když z vysokého ohně zbyl jen plamínek když dozní šepot vil a hlasy sýčků máš v očích hejno přikrášlených vzpomínek a na rtech pořád stejnou písničku