Severní Vietnam 1 (Morčata na útěku)

Jdu k temnýmu lesu, em šestnáctku nesu, jsem raněn jsem sám nemocen. Já chtěl bych jít domů, tak modlím se k Bohu kdy přijde už návratu den. Kraj v džungli jen hučí, tam kulky jen bzučí, už zbytečný je sám se rvát, z mý roty jsou cáry a rány mě pálí, teď zrovna se začínám bát. R: Severní vietnam je krutý, počítej lásko má s tím, k nohám ti dám dva,tři žlutý nebo se vůbec nevrátím. Tak zarůstám vousem a vitkongové jdou sem už slyším je jít blíž a blíž. už majímou stopu já zákop si kopu a z bambusu stloukám si kříž. Zde leží ten blbec má na hlavě hrnec a opustil svou krásnou tvář. Má roztrhlou hubu v ní pár zlatejch zubů a nad hrobem napalmu zář. R: