Malý dům nad skálou (Věra Martinová)

1. Malý dům nad skálou připomíná malý hrad Svou siluetou tu vládne z výšky svému okolí. Zůstávám pod střechou, kde's mě lásku učil znát, utíkám před soucitem lidí z údolí. Každý stín a každý kout má tvou tvář a má svůj styl, já zůstávám tam, kde se můžu rozhlédnout. Na tom všem, co tu mám, poznávám, že's tu byl, než napršely přívaly vod a lásku odnes' proud. 2. Malý dům nad skálou nemá zvláštní znamení, snad jen ten fakt, že já tu čekám něco znamená. Před vchodem zlatý déšť a před bránou kamení, to jsou suvenýry na tvá slova plamenná. Kam jsi šel a který proud tvoji loď odnáší za obzor, kam já se těžko dostávám, kolik lásek potkáváš, vzpomínej na naší, ta byla fajn, ta byla fér a patří stále nám. Bílý prapor v mysli mám a nad střechou mi vlaje dál a já prostě nepřipustím, že ses mi jen zdál. 3. Malý dům nad skálou na každého nečeká, svou siluetou dál vládne z výšky svému okolí. Zůstávám pod střechou, kde's mě lásku učil znát, utíkám před soucitem lidí z údolí. Poslouchej, co hurikán povídá si s vichřicí a vzpomínej na ten dům nad skálou, tady máš zátiší, nastav úsměv zářící a pro happy-end nestálou lásku proměň ve stálou.