Já znám tvý rána (Věra Martinová)

Máš rád hodně pod hlavou a polštáře jsou bílý jako sníh. Míváš ve snu tulavou a to se ti zdá nejspíš o koních. O divokejch koních z americkejch bijáků a o modrým nebi bez mraků. Náš byt voní snídaní a zkrátka je to všechno tak jak má, usmíváš se ze spaní a já vím, že v tom snu teď hraju já. Poznám ti to na víčkách, vím jaký ty sny jsou některý jsou přístupný a jiný s hvězdičkou. Přeci, já znám tvý rána oči zavřený na cestách do neznáma. Já znám tvý rána i co se ti tak může zdát. Já znám tvý rána a jak by taky ne, za ty roky mezi náma. Znám tě i tvý rána a kdo by tě už líp měl znát. Slunce díky záclonám je nesmělý a netroufá si dál. Za ty roky co tě znám, vždycky bylo všechno jak sis přál. Dvě vajíčka se šunkou a kávu jak máš rád. Pošeptám ti dobrýtro už jako tolikrát. Přeci, já znám tvý rána oči zavřený na cestách do neznáma. Já znám tvý rána i co se ti tak může zdát. Já znám tvý rána a jak by taky ne, za ty roky mezi náma. Znám tě i tvý rána a kdo by tě už líp měl znát.