Jerry vlčák (táborová klasika)

Ami E7 Ami Na severu chajdu měl dřevěnou, říkal, že je život samý blud E7 Ami winchestrovka byla jeho ženou, Jerry vlčák jeho věrný druh Dmi Ami Dmi Ami E7 Radoval se starý lovec koží, že se jeho kořist stále množí Ami E7 A a když večer u krbu se hřál, se svým Jerrym takto rozmlouval A E R: Jerry, starý brachu, jsme tu stále sami A nikdo nechce snášet krutý osud s námi E až nás do propasti krutá ruka srazí A Ami nikdo nezapláče, že tu někdo schází Když se jednou vrátil z města domů, přivezl si olovo a prach přivez` sobě také mladou ženu, první kvítek, na který kdy sáh Říkával ten starý lovec koží, že se jeho kořist stále množí a když večer u krbu se hřál, Jerry vlčák zalez, jakoby se bál R: Jerry, starý brachu, už tu nejsme sami žena bude snášet krutý osud s námi až nás do propasti krutá ruka srazí žena si zapláče, že tu někdo schází Jednou našel chatu opuštěnou, unikl mu první jara květ tu, co kdysi nazýval svou ženou, chaos města nevrátí mu zpět Trpce se jen usmál lovec koží, zkušenosti životem se množí když pak vítr od severu vál, vlčák Jerry tiše naslouchal R: Jerry, starý brachu, už jsme zase sami žena nechce snášet krutý osud s námi až nás do propasti krutá ruka srazí nikdo nezapláče, že tu někdo schází