Zmařený song o fialovém hrníčku (Lutka Petr)

A E7 1. Původně chtěl jsem zpívat o fialovým hrníčku, A musel jsem ale zívat a zdržel jsem se chviličku, D když jsem se chystal začít, spatřil jsem, ó, běda, D(-) A E7 A : po louce k sobě kvačit brtníka medvěda. : 2. Medvěd byl barvy hnědé se skvrnou na bříšku, tiše si vykračoval v huňatým kožíšku, vzrůstu byl nevšedního, uši měl chlupatý, : zuby jak zašlou slámu, pracky jak lopaty. : 3. A za ním čtyři muži klusali, na mně křičeli: "Chyťte tu hnědou kůži, nebo nám zmizí do zelí." Řek' jsem si:"Jsou to blázni, chytači medvědů, : já ale chytač nejsem, tudíž to nesvedu." : 4. Medvěd je šelma lesní, já na život si potrpím, i když mě zrovna nesní, srazí mě pracky mávnutím, nad hrobem budou řečnit z lesního závodu, : normálně že je hodné zvíře, zde šlo o trapnou nehodu. : 5. Pod stromem, kde jsem seděl, medvěd se zastavil, pátravé na mně hleděl, zřejmě se unavil, muži jej obstoupili, v žilách mi tuhla krev, : čekal jsem tuhý zápas, medvěda lítý řev. : 6. Nejmohutnější z pánů, ten s páskou na oku, po zádech dal mu ránu, řek':"Pojď domů, votroku," a medvěd místo řevu pokojně dal se vést, : když ze stromu jsem slezl, pryč byla moje čest. : A E7 *: Píseň jsem nedozpíval, zapomněl jsem rým, co mě napadl, A a hrnek, na nějž jsem se díval, jeden z těch pánů ukradl.