Jaro desáté (Kryl Karel)

Ami G Ami(E) 1. Trs trnů tesá "T" a tyran tleská z trůnu, (Ami) G Ami je jaro desáté, jež voní po ocúnu, Dmi G E plyš prachu píše po zdech písmena šedivá, Ami Dmi Ami G Ami F E ne píseň, pouhý povzdech, který se nezpívá, který se nezpívá. 2. Pláč deště kropí sníh, den vypráví si s Vesnou, kdo vzdechne po písních, jež nezrozeny zesnou, jsou léta soudci přísní, jimž slzí nezbývá pro mrtvé sloky písní, jež nikdo nezpívá, jež nikdo nezpívá. 3. Tvar touhy v řezbách sní a ze snů slůvka spřádá, chlad světa bez básní, jež nikdo nepostrádá, vlas bardů vzkvetl plísní jak dřeva trouchnivá nad hroby mrtvých písní, jež nikdo nezpívá, jež nikdo nezpívá. 4. Strach s tichem - dary tmy, jež smíchu pouští žilou, a tryzna za rytmy, jež buší pod mohylou, [: jen povzdech plný stesku, když zima tesá "T", kříž na náhrobní desku pro jaro desáté, pro jaro desáté. :]