Japonečka (táborová klasika)

G A D7 G 1. V Jokohamě v přístavu, kde noc vládne tmou, A D7 G loučil se tam námořník se svou dívenkou G7 C Cmi G /:a Japonečce malé slzičky stékají, D7 G když jeho rety rudé slova lásky šeptají :/ R1. Má japonečko malá, dřív než zvadne sakur květ, tvoje láska neskonalá přivede mě k tobě zpět, /:ta chvíle odloučení rozplyne se jako dým a potom děvče milé, budu navždy jenom tvým :/ 2. Byl to ale námořník, co pro ženy žil a v každičkém přístavu z číše lásky pil, /:na Japonečku malou dávno už zapomněl, na její rety rudé, které kdysi líbat směl :/ R2. Má Japonečko malá, až zas budu s tebou sám, tvoje láska neskonalá povede mě ke hvězdám /:a jaro až se vrátí všude bude plno krás pak děvče moje milé, já se k tobě vrátím zas :/