Stál voják na dešti (Nohavica Jaromír)

Ami D Ami D 1. Stál voják na dešti a bylo to už k ránu, Ami D C Cdim E7 stál voják na dešti a hlídal zbrojní sklad, Ami G F Dmi C E7 stál voják, stál tam sám, pršelo do kaštanů, Dmi Ami malounko svítalo, šli ho už vystřídat. 2. Vzal voják samopal, dal do úst hlaveň tmavou, a byl ten polibek hořký a ledový, co mu tam na dešti v té chvíli táhlo hlavou, od toho vojáka nikdo se nedoví. 3. Leží a nedýchá, liják mu ránu myje, krev bloudí, země má, co s ní - nu jen ji ber, je zbytečná ta krev, i voják zbytečný je, navždycky zbytečný, navždycky dezertér. 4. A my tu sedíme a soudit by se chtělo, tohle se nedělá, tak neumírá muž, jenže to promoklé, to natažené tělo nevzbudí žádný soud a žádná moudrost už. 5. Kdopak mu pomohl, kdopak mu ruku podal, když v noci na pryčně seděl a nemoh' spát, tak někdy cizí jsme, lhostejní jak ta voda, a pak se na dešti zastřelí, zastřelí kamarád ...