Song propuštěného aparátníka (Jahelka Ivo)

D G D C G A D 1. Utrpěl jsem krutou ztrátu, těžký je můj osud, A D G C G D G neb' už nejsem v aparátu, jako byl jsem dosud, Ami H7 Emi H7 dvacet let jsem věrně sloužil proletariátu, Emi D G D A D a včera se smutně ploužil ze sekretariátu. 2. Kam já jenom, ubohý, se kádrově teď včlením, bez vedoucí úlohy se život rychle mění a ten, kdo mi lezl včera do zadku jak pako, s úsměvem dnes za večera do téhož mě nakop'. Hmi F#mi G F#mi R: Jako zlato bez karátu jsem bez svého aparátu, Hmi A D G D A D aparát, aparát, už není můj kamarád. 3. Že prý nejsem řádně vzdělán a pro jevy mumlu, tak z toho si houby dělám já, absolvent VUMLu, ke klasikům do učení, tam jsou věci skryty, a krizové poučení nad všechny maturity. 4. Že zdravotně z toho trop jsem, marně hlásím vládám, už je konec se SANOPZem, na Bulovce strádám, naše prý se rovnat může zdravotnictví světu: na pokoji osm lůžek, a nás deset je tu. R: Kdo se o mě postará tu, když už nejsem v aparátu, aparát, aparát, zase bych tam šlapal rád. 5. Co můj obchod separátní s dovozovým žvancem, kam jsem jako aparátník chodil s velkým rancem, copak můžu brát to s klidem: místo kentky marska, k tomu ňákej inteligent jí můj sýr ze Švýcarska. 6. Měl jsem Tatru 613, předtím šetstettrojku, dneska už je všechno jináč, čert vem pěrestrojku, fajn bylo bez revoluce i bez demonstrací, nakonec snad budu nucen živiti se prací. R: Jak k hranicím ostny drátu patřil jsem já k aparátu, aparát, aparát, kde teď budu spát a brát?