Kouzelnice (Křesťan Robert)

D G Dávno už jsem neprožil tu noc, D kdy mi v srdci tančíval chór G plachých kouzelnic, D G napřed jenom volal o pomoc, Hmi G jenže nakonec chtěl víc a víc, A Hmi a netrestej mě Bůh, já byl jsem rád G D a dosyta si užíval těch her, Emi Hmi dlouhých jako tisíc chiliád G A D a nesmělých jak světla v podvečer. Láska, to je věčný proletář, poslední a nečitelné slovo na stránce, jen jedenkrát jsem viděl svoji tvář v očích jak dvě zlaté monstrance a potom jsem ti vplétal do vlasů, jako by nikdy neměly už růst, natříhané proužky madrasu a venku právě končil masopust. A Hmi Noc, to krásné tratoliště hvězd A D a vyzývavá dáma v brokátu, G Hmi jak chtěl bych jednou do tance ji vést Emi G D a kamejku jí vetknout do šatů. Už nebudu hrát si se slovy a staré modly vzývat v rozvalinách města Kiš, nikdy dřív jsem nebyl takový a nikdy dřív jsem nebyl smrti blíž a za okenním ránem nový den a slunce jako svatý poustevník voní indočínským šelakem jako žena, když dozní její křik