Nádraží (Radek Čihák)

Měli tam kytaru, hráli mi z duše čekal jsem na lásku a doufal ve štěstí Snad se jen zdrželo právě v těch strunách mé srdce hořelo a zpívalo s nimi Stál jsem na nádraží, přál jsem si znít rytmem dvou kolejí – písní ta někam… Kvílení oceli v poledne v pondělí je dvanáct dvacet pět, zastávka: Divnej svět Slunce, ach Sluníčko, na cestě do zítřka za oknem záchodku posíláš psaníčka zlatovlasá Na tomhle nádraží víckrát se nesejdem co na tom záleží: skutečnost nebo sen nejsem a nebo jsem vagony naráží přijdem a odejdem Ozvěny z podchodu vrtěly oháňkou okamžik v příběhu bez času plynul Svět v pasti vteřiny jak velkofilm před smrtí Výpravčí pokyne: Na lásku se nečeká Myšlenky pryč odjely načerno druhou třídou rychlík či pantograf – nezměnitelný stav Na lásku se nečeká, láska se dává Je dvanáct dvacet pět – zastávka: Obyčejnej svět Slunce, ach Sluníčko, na cestě do zítřka...