Soukromé lži (Maxa Martin)

Nesměle zkouším si lhát a začíná se mi dařit což koneckonců má lásko je ti vidět na očích které zrcadlí rázem tvář muže z vyšších kruhů, jenž cokoliv může stačí říct a k nohám ti svět položí. Stači si jen trochu lhát a rázem svět změníš v místo kde se tě sotvakdy bída dotkne prstem ledovým. Tady ti nehrozí laciná slída, neměj strach lásko v mém domě vydá Jedna noc za tisíc let hubených. Bud tedy vítána lásko v mém domě a neměj strach, už vůbec ne o mě že snad se některá z mých malých lží provalí. Tady ti nehrozí přízraky dluhů, tady se čas nejvýš livrejí sluhů honosí stačí říct a zpomalí. Stačí si jen trochu lhát a rázem svět vidíš jinak. Namísto čajový svíčky za tebe svícny ze zlata pustí se do křížku s černou nocí, nikdy to nevzdaj a ty máš hned pocit ze není nic, co nemůžeš mít, tak bohatá jsi - bohatá. Bud tedy vítána lásko v mém domě a neměj strach, už vůbec ne o mě že snad se některá z mých malých lží provalí. Tady ti nehrozí přízraky dluhů, tady se čas nejvýš livrejí sluhů honosí stačí říct a zpomalí. A možná řekneš si lásko má o mě, že jsem jen blázen ve stařičkém domě kde se jen za hradbou svých malých lží ukrývám kde jenom prach tiše snáší se dolů na pár židlí u prázdnýho stolu a nevidí, že jedna z nich přebývá.