Zimostráz (Maxa Martin)

G G G Emi C G G Emi C G G Emi C G 1. Jak dým zvedlo se ticho, zlostnej opar mlčení. G Emi C G To splín oznámil příchod varovným prstem vztyčeným. Emi G C G I taková je někdy tvář noci, ikdyž tě nesoudí, netrestá. Emi G C G Prostě máš jen mizernej pocit, že je to škaredá nevěsta. 2. Pár slov, půlka věty, šálek nudy, cízí muž, trapná lež místo květin, škoda mluvit, bylo hůř. I taková už bývají rána, když není z blýskanic úniku. A tvým snům vyzvání hrana varovným štěkáním budíků. C G G4sus G C G R: Co na to říct, vždyť už to znáš. To co se řítí kolem nás je čas. G4sus G C G G4sus G C G G4sus G V domě, kde sníh střídám ráz místo růží vyklíčí zimostráz. G Emi Emi7 C Cadd9 G G/A G Emi Emi7 C C/G G 3. Zatímco čas drtí tvý kosti, plíce trhá věčnej strach. Jen vzduch nabitej zlostí, až malém cítíš střelnej prach. Taková je někdy tvář lásky i takovou mívá někdy tvář. Kolem úst má dvě stejný vrásky, obě pro smích i pláč. 4. Z tvých snů zbylo dost málo, vlastně už není z čeho brát. A jen bůh ví, co se stalo jak se to vůbec mohlo stát. Taková je mince v tvý dlani, nemá žádnej rub a nemá líc, hradní stráž zavřela brány v zámku v záchodě právě klíč. R: Co na to říct... G Emi Emi7 C Cadd9 G G/A G Emi Emi7 C C/G G