Baltimore (Taxmeni)

Baltimore Taxmeni Žena má mne přemlouvala aspoň deset let Než farmu svou po tátovi jsem prodal za pár set A vlak nás potom odvez až do dálek za obzor Tam kde ze tmy vstříc nám svítil Baltimore V té záři městských světel které stíny mění v den Řekla mi aniž by váhala a dál už nejedem Někdy nadšení je nakažlivý jako černej mor Mně se líbilo jak svítil Baltimore A potom přišly všední dny a práce stále víc Po práci každý večer z okna mávala mi vstříc Ač unaven já nikdy jsem se nezmoh na odpor Když mě vedla tam kde svítí Baltimore Marně jsem se pokoušel svou ženu přesvědčit Že městská záře mě vůbec nebaví Teď chápu že bez těch světel snad nedokáže žít A já jedu sám zas do těch míst kde slunce svítí z hor Pro mou ženu ať si svítí Baltimore E A E A H E (sloka) H E H (ref)