Kam šel déšť (Vondráčková Helena)

Smím zas projít kouty známé. Smím, podzimní vítr dá mé chůzi směr. Zas dotknu se míst, kdes mi z očí moh číst, co jen si tenkrát chtěl. Vím, spustil se déšť a v přítmí. Vím, nemoh však vůbec vzít mi z tváře smích déšť aprílový sladší nad cukroví tys slíbal ze rtů mých. Kam šel déšť? Kde je déšť, co nám vlasy smáčel? Déšť, je jen déšť. Nač plést si ho s pláčem? Alejí se rozšuměl. A já se ptám, co v plánu měl? Smýt pouze prach na římsách. Vím, déšť je můj dávný známý. Vím, na struny své zas má mi zítra hrát. Co přijde mi říct? To, že prší nic víc. A že se nemám ptát. Kam šel déšť? Kde je déšť, co nám vlasy smáčel? Déšť, je jen déšť. Nač plést si ho s pláčem? Alejí se rozšuměl. A já už vím, co v plánu měl? Nic víc než smít prach na římsách. Déšť, kam šel déšť, co nám vlasy smáčel? Déšť, je jen déšť. Nač plést si ho s pláčem? Alejí se rozšuměl. A já už vím, co v plánu měl? Nic víc než smít prach na římsách. Kam šel déšť? Kde je déšť, co nám vlasy smáčel? Déšť, je jen déšť. Nač plést si ho s pláčem? Alejí se rozšuměl. A já už vím...