Motel Bílý důl (Vondráčková Helena)

My marnili den, jak to bývá, bývá, bývá. Jen jízda a hádky a bláto a kal. A vztek, jenž tě hnal. Proč neřekla jsem: Už se stmívá, stmívá, šírá, stmívá. Nejeď dál. Stůj, tady je motel Bílý důl. Stůj, tady nám prostřou pro dva stůl. Pohleď déšť sílí, pojď spát chvíli. Tak stůj, zde i noci prý jsou bílý. Teď únavou mé oči slábnou, slábnou, slábnou. Zas jízda a sníh, věčné trampoty zim. Nač trápit se s tím? Chci probdít jak dřív tu noc vábnou, dlouhou, krátkou, vábnou. Ale s kým? Stůj, tady je motel Bílý důl. Stůj, tady nám prostřou pro dva stůl. Světla v tmách mílý, pojď spát chvíli. Tak stůj, zde i noci prý jsou bílý. Jsou bílý. Jsou bílý