Mráz (Vondráčková Helena)

Žár slunce táh rtuťový sloupec výš. Chodník byl výhní spíš, tehdy se zbláznil čas. Vím, že jen dík neblahým náhodám uprostřed léta k nám vstoupil mráz . Mráz! Na rtech z ocele bílou růž. Mráz! Běží po těle svírá nůž. Snad má nůž snad jen z krápníků má dráp, na každý pád ten blázen nás tím škráb. Mění v ledové sousoší nás dva, křeč místo úsměvů tu zůstává. Tam, kdes mě hřál na našich polštářích, cítím jak skřípe sníh, roste hráz. Jak plevel dál zimostráz klíčí v nás, k cudnosti hloupý pás dal mi mráz. Mráz! Na rtech z ocele bílou růž. Mráz! Běží po těle svírá nůž. Snad má nůž snad jen z krápníků má dráp, na každý pád ten blázen nás tím škráb. Mění v ledové sousoší nás dva, jen maska úsměvů tu zůstává. Mráz! Na rtech z ocele bílou růž. Mráz! Běží po těle svírá nůž. Snad má nůž snad jen z krápníků má dráp, na každý pád ten blázen nás tím škráb. Mění v ledové sousoší nás dva, jen maska úsměvů tu zůstává. Snad má nůž snad jen z krápníků má dráp, na každý pád ten blázen nás tím škráb. Mění v ledové sousoší nás dva, grimasa úsměvů tu zůstává. Snad má nůž snad jen z krápníků má dráp, na každý pád ten blázen nás tím škráb. Mění v ledové sousoší nás dva, jen maska ...