Naléhání bolavých duší (Bartošová Iveta)

Vím,jak prázdno drásá. Vím,jak tíží pád. Znám sled výher-ztrát. Vím,když člověk se spálí, sám musí vstát, vstát. S každým pádem před tvář dáme mříž. A tím pádem těžší je náš kříž. Žádnej pláč, žádnej splín, jít dál.. Špatnejm dnům musíš říct:bye Vím,když duše strádá, snáz přivábí pád. Sám,člověk je sám,tak sám.. Prázdnem krouží, ze dna zkouší vstát. Bloudí pouští v bludném,smutném já. Naléhání z útrob duše zní: Spal už v sobě všechno špatný,zlý. Spal ty mosty,co ti nedaj spát. A pak můžeš znovu sám vstát. Vstát,třeba i vzlétnout..