Kruhy (Bobek Pavel)

Už nejsem pán, už jsem jen kmán Tak, jako mnozí jiní A občas se i převlékám a pátrám ve své skříni Jaro, léto, podzim, zima, na to spolehnout se dá Že po zimě je jaro zas, že slunce zas sílu má Věřil jsem a věřím dál, život je prožití A i když se to nezdá snad, jsou pořád věci, co mě chytí Já prošel půlku světa, možná vy jste došli dál Teď na chvíli se zastavím, ať vím, co mi osud přál Jen málo jsem se poučil, často nevím proč a nač Jen vím, že se život točí v kruzích Veselí že střídá pláč A tak i když jsem trochu unaven, svou hlavu vzhůru tyčím I když mi milá s jiným zmizela, a pro šéfa už nejsem ničím Snad je to trochu k smíchu, hůř už nemůže snad být A já rád vám o tom zazpívám, ale teď nechte mě chvíli snít