Jeden dům pro tři syny (Matuška Waldemar)

C 1. Ruce jako led opustil jsi svět G7 tak tiše jak jsi žil C a pohřeb nemít po neděli snad by ve vsi nevěděli, C že jsi vůbec byl. F A přesto jako jiný chtěľs konat velké činy C plán v tobě stokrát zrál, G7 však tys byl v jádru všední chlap, C no a tím zůstal`s dál. G7 R: Jen jeden dům svým synům dal`s C lán nepřidal`s jen bláto. Jen jeden dům třem synům dát G7 C málo je snad, ó táto. 2. A tak jeden syn si sehnal džob až v městě L. možná kromě své velké chuti pít, sto plánů měl. I on by asi vykonal velkou věc a hrdinou se stal, jenže zemřel dřív, byl v jádru všední chlap, no a tím zůstal dál. R: Jen jeden dům svým synům dal`s... 3. Druhý ze tří synů tvých usadil se prý až někde v zámoří, ale špatně, jak se povídá, snášel hlad a příkoří. Měl kuráž nuže, dospěl i v muže a byl by málem hrdinou se stal, zemřel ale dřív, než proslavil se činem, obyčejným chlápkem zůstal dál. R: Jen jeden dům svým synům dal`s... 4. Poslední z tvých synů zůstal v domě tvém sil a sklízel dál. měl ženu a tři děti a výdajů měl víc nežli vůbec bral. On dřel a žil jak mnich, v očích synků svých hrdinou byl by rád, neklel co byl živ, jenže zestár dřív, nežli moh se velkým stát. 5. A tak ptám se tě, táto, proč jsi myslel pouze na to co svým synům dát. Proč neřek jsi jim radši, že v životě se stači krom práce jenom málo vykonat. A muž jak má žít, že dá se těžko zvážit jen podle toho má-li o groš víc a co je vlastně hrdinství a kdy je z chlapa chlap – ó tos měl jim říct.