V útulcích pro ztracený (Kabát)

Jak rozdvojený druhý já představa dost bláznivá hračka v rukou dítěte žena, co se usmívá podivnej sen se mi zdál dvojroli jsem v tom snu hrál Na vlastním pohřbu jsem byl a na hrob kytku si dal 1. Jak rozdvojený druhý já představa dost bláznivá hračka v rukou dítěte žena co se usmívá podivnej sen se mi zdál dvojroli jsem v tom snu hrál Na vlastním pohřbu jsem byl a na hrob kytku jsi dal R: V útulcích pro ztracený upíjí smutek svůj z čistejch pohárů vzpomínky štípou na duši jako hejna černejch komárů R: V útulcích pro ztracený upíjí smutek svůj z čistejch pohárů vzpomínky štípou na duši jako hejna černejch komárů 2. Kdo to tvrdí, že jsem to já smíchem zakrývá svůj pláč možná, že se nepozná pod maskou skrývá svoji tvář v tomhle světě je jen strach barvu černou poznávám jasně vídám, že jsem svůj vrah funebráky potkávám R: V útulcích pro ztracený upíjí smutek svůj z čistejch pohárů vzpomínky štípou na duši jako hejna černejch komárů (2x)