Pochod adolescentů (Mišík Vladimír)

Už je pozdě věřit na Ježíška, protože už je nám přes dvacet a protože život není knížka, v který se dá zpátky obracet Už je pozdě volat psychiatra, když náš stres má hlubší kořeny nežli ty, že na nás hlední spatra otec naší dívky Boženy Bijem spolu o mříž dospívání, mládí v tahu, důchod na krku, přesto je nám ale do zpívání, když se v trysku berem za ruku V úprku si vyznáváme city, v tramvaji si přečtem Shakespeara, a už mocný předvoj senility nebezpečně na nás dotírá Nekladem si přemrštěný cíle, nechcem dělat díru do světa, chceme jen, až příjde naše chvíle, se ctí dohrát roli Hamleta