Grétka (Radůza)

Jako by byl konec století dívky v bílých šatech čekají, až vzdušné polibky odletí a přistanou mládencům na rtech Marie, Milada, Helena, Grétka všechny rukou si oči cloní mládenci kouří laciná retka jako ti, co odjeli vloni A kde jsou, a kde jsou, a kde jsou postávaj u trati milenky, ženy a matky odnesou to odesou, odnesou ať už se jim vrátěj, nebo nevrátěj zpátky Pláč přehluší zvuk vojenských kapel fotka ukrytá až na dně v ranci kdo by myslel na to, že dost možná zkape jsme hrdinové, jsme branci Kdo by myslel na to, že pro čela naše jsou už kulky někde lité teď, když vyhrávají marše za čepicí bílej kvítek A kde jsou, a kde jsou, a kde jsou vlaky odvážej milence, muže a syny odnesou to, odnesou, odnesou jestli se vrátěj, tak už navždycky jiný Marie, Milada, Helena, Grétka bledé, jak v prsa by je bodli kéž se ještě někdy se svým milým setkám tiše se modlí Kadeř vlasů na památku ovázaná stužkou barvy duhy slyším šeptat matku kéž se vrátí domů aspoň každý druhý A kde jsou a kde jsou a kde jsou vlaky odvážej milence, muže a syny…