Rosemary (Neckář Václav)

Šíje kryta, vlasy, pás jako půl vosy a ústa jarní vítr dých, svět byl můj bál, když jsem s Rosemary stál, a celej jsem vzplál jak vích. Mluví o ní s bázní, říkají, že blázní, když je stále samý smích, svět byl můj bál, když jsem s Rosemary stál, a celej jsem vzplál jak vích. Já nedbám, že jde o ní moc fám, všechny dávno už znám, ať si říkaj co chtěj, hej. Má nejkrásnější tělo všech těl a co víc by jsem chtěl, zkrátka má všechno nej. Přijdou horší věci, jsou na to dva svědci, hlahol zvonů kostelních, svět byl můj bál, když jsem s Rosemary stál, a celej jsem vzplál jak vích. Já nedbám, že jde o ní moc fám... Přijdou horší věci... A celej jsem vzplál jak vích. Svět byl můj bál, když jsem s Rosemary stál, a celej jsem vzplál jak vích. Svět byl můj bál, když jsem s Rosemary stál, a celej jsem vzplál jak vích. Ná-ná-na-na-na-na-na-ná...