Pánbůh řek vraťte se (Smolík Jakub)

Máme v zádech svět a roky svý a velká, malá přátelství a chvíle, kdy se chlap rozbrečí. My si přáli štěstí v přístavech, i při jízdách co berou dech a loučili se s láskou bez řečí. R: Nám pán Bůh řek vraťte se, zpátky k první adrese, tam, kde každej první lásku má. Pojď s náma zpátky domů, než spadnou hnízda ze stromů a zpívej: To jsem já. Taška dopisů a účtenek, a starej nůž a prošlej lék, ty jsou zápisem všech tvých životů. Všechna divná jména jsi zapomněl, hlavou krouží těla cos v rukou měl, to čas je vzal a přivál samotu. R: Nám pán Bůh řek vraťte se... V zádech svět, ten velkej brácha, říkával: Dej si bacha! a hlídal tě líp než ostatní. Měl tě rád, tak děkuj mu, byl arénou všech tvejch snů a na nový ti zbývá spousta dní. R: Nám pán Bůh řek vraťte se...