Z dlaně mi hádej (Smolík Jakub)

Hádej, z dlaně mi hádej, chci znát, co mě potkat má. Hádej, z dlaně mi hádej, je v ní světlo i tma. Řekni co mě čeká, co poznáš z těch čar. Snad mě nepoleká, ten osudu dar. Hádej, z dlaně mi hádej, chci znát, jak dál budu žít. Hádej, z dlaně mi hádej, jak dál a kudy jít. Já nehledám zlato, není o co stát. Já myslím jen na to, jak žít a milovat. Hádej, z dlaně mi hádej, ty víš, co mi říci smíš. Hádej, z dlaně mi hádej, štěstí a možná i kříž. Jestli potkám zítra, tu o které sním. Do jakého jitra se zítra probudím.