Tlustý muž v zrcadle (Traband)

Ach bože, jsem to já, kdo v zrcadle se zubí, ten neholený muž, ten se zarostlou hrudí? Jasný den se snes a já ještě dnes Se svou chůvou městským parkem chodil. Ještě můj námořnický oblek, ještě ne, do hrobu nelehl ve skříni zamčené, jenom odložen visí unaven malý, bez pohnutí při stěně. Má věrná stařenka, proč ke mně nevchází? Z blízkosti spánku tvář těžkne jak závaží. Kdyby se přišourala a světlo s sebou vzala, které tam nahoře zpívá jak na stráži. Večerem zkonejšen nezazní žádný krok. Bábi nesfoukne světlo, nestáhne knot. Jak na mě tlusťoch ten pohlíží vyjeven. Až pak dokonale zmizí o překot!