Daleko od břehu
déšť čeří vodu říční
zbobtnalou od sněhu.
Jdeme jak náměsíční -
dlaň v dlani. Skoro sen
a skoro probuzení.
Jsme k smrti narozeni.
Déšť vodou orosen
mění se v hladinu,
já v tebe. Neznatelně.
Stesk hudby Martinů
na cizí kazatelně:
už dávno nevoní
dým bramborové nati!
Ach, marno vzpomínati:
Předvčerem?... Předloni?...
(pozn. se sbírky Amoresky, 1981-1982)
Tisk: