Podivný ovoce (Kryl Karel)

Seděla zádama k barovýmu pultu že na ni hulákali votlučenym hlasem: „Neplivej, sakra, na tu podlahu!“ a dveře řikaly: „Mně zavírá samo, a vůbec nemusíte porád vrzat, slečno.“ A slečna říkala: „Pro samý vrzání člověk neslyší vlastního slova, a vůbec děte do háje, mám dneska smutek.“ „To sme dvě, slečno, povídá šatnářka, „stejně sem žádnej nechodí, kdo tady má pro těch pár divnejch ptáků dvě hodiny zmrzat. A vůbec, du domu.“ Ptal jsem se jí: „A co muzika, paní, nelíbí? Nelíbí?“ „Prósim Vás, takovýdle kuvíkání, to si radějc zacpu uši.“ A vona Vám zrovinka v tu chvíli tim svým narkomanským, děsně smutnym, unavenym hlasem zpívala Billie, Strange fruit…