Hany (Zagorová Hana)

Poprvé, když přede mnou byl plný sál, zadrh´ se mi hlas, to víš… Hm… Kritik, který za scénou ten večer stál, ihned vstyčil prst, je níž. Ou! Ve chvílích víc než zlých názor starších kolegů mi pích´! To znám, na kolegy je spolehnutí. Řekli, holka, no, tě pic, hlásek jako nic, blikne, zhasne za měsíc, naděje ti nekynou, hm, Hany s ofinou. Odkud vlastně jsi? Z moravského polesí… Skonči s touhle profesí! Dej se radějši na jinou, ó, Hany s ofinou. Žádné klání však není předem prohrané! Vzdávat se, páni, ó, tisíckrát ne,ne,ne! Ó, já si řekla, cvič! Sejčky, ty žeň pryč. Nadšenec, když je i dříč, úspěchy ho neminou, hm, Hany s ofinou. A jedem, jedem! Hnout s věcí v tom je celý fór. Dnes, Hany, začátky krušné už má za sebou. Je stejně šťastná, jen účes jinak nosí. Snad jí to, prosím, lidi prominou, že dnešní Hany už není s ofinou.