Pouštní komtesa (Wanastowi Vjecy)

Jsi pouštní komtesa, jsem rád, že se neubráním, vranná noc tě chrání, ó moudrá nebesa. Skrz čarovějník měsíc světlo krájí, jsi bosá víla v ráji. Holubice černá všechno smíš, noc ti čechrá křídla. Letíš se mnou do korun a do větví, vždyť víš. Plavem spolu v nočních zahradách, kde nikdo nikdy nespí. Láskou tě okovám, když veršotepec noční slova splétá. Očarovaná ohnivá, tisíc a jedno přání. Teď vcházíš bosá, důstojná a stromy hlavy své sklání. Políbím tě na mešitěv loďce z pavučin, tvých smaragdů a závojů. Letíš se mnou do korun a do větví, vždyť víš. Plavem spolu v nočních zahradách, kde nikdo nikdy nespí. Padáš sama ve svých závojích – křičíš. Utkáme se v pouštní bouři – útočíš. Letíš se mnou do korun a do větví, když spíš. Usínáme v cypřišových zahradách – zhášíš.