Tušíc úzkost, že duše neumírá
Pláčem rozpitý pohled na zrcadla rám
Dlouze prohlíží své stáří obnažené
Léta povadlá, život dočtený má
Tiše úpí, hladí vrásky unavené
Tušíc úzkost, že duše neumírá
Tělo své vlastní,
Chtěla by svést
Dlouze vyčkává
Až vyjde z rámu k ní
Žalem napjatých
Pažemi bolest nést
Tušíc úzkost, že duše neumírá
Tisk: