Má pravá láska (Asonance)

Dmi C 1. Bosý trávou jsem šel průzračným ránem, F C Dmi G když den na loukách květy otvírá, F G Dmi a tam spatřil jsem stát svoji pravou lásku, C F G jak se smutná o kmen vrby opírá. 2. Šel jsem k ní a z dálky jsem jí mával, šel jsem blíž, abych svou lásku přivítal, když však vzhlédla, já spatřil slzy v jejích tvářích, řekla:"Milý můj, ty jsi mě oklamal." 3. "Vem si zpátky prstýnek, co dals' mi z lásky, tenkrát, když jsi svou věrnost přísahal, sliby tvé odnes' vítr na travnatých pláních, přešel rok, a ty sis jinou dívku vzal." 4. Jestli můžeš, tak zkus mi odpustit, má lásko, co budu žít, já toho budu litovat, člověk sám v neštěstí se jenom těžko brání, ty však víš, nepřestal jsem tě milovat. 5. V dlouhých nocích, kdy spánek nepřichází, jen obraz tvůj mi před očima vyvstává, v náručí chci tě mít, však najednou se ztrácíš, já ve snech svých tvé jméno do tmy šeptávám.