Fantom opery (Méďa Péďa)

Dávno je to, co jsem sám tu začal bydlet pod zemí můj byt je tohle sklepení a tady jsem svůj pán já nesnášim ten žár, to světlo když se rozední mé žluté oči oslepí a nevim kudy kam jen posměch sklízim dál a potom ve strach proměnim když najdou další oběti všech lidí po krk Mám jenom maškarní bál je místo kde se objevim aniž bych byl pohoršením a tomu konec dám Tys neměla šanci, tvůj hlas byl slabej, ten tvůj talent jako by náhle zmizel vrátit ho moh jen anděl Já jsem ten kdo čeká ve tmě, až svůj život mu nabídneš Chvíli chci tu být a chvíli nechci žít až na to, že moje touha po tobě je silnější než cíl ke kterýmu jsem byl tu odsouzen tak snadno, který mě poslal na dno jehož jsem obětí a než se rozední tak ty už budeš dávno pryč a mezi námi to navždy ukončíš dobře se budeš mít a pak už bude ráno a zbývat bude málo nežli se rozloučím Já ti dal novej život Já tě naučil zpívat Já jsem, koho slyšíš ve snech Já bez tebe jsem na dně