Libuše (Lou Fanánek Hagen)

C Emi (2x) C Emi 1. Nelehký soud čeká tuto ženu C Emi korunu má včele naraženu F C na knížecím stolci těžko mládne Ami G občas touží, aby vzal jí ďas. 2. Jak rozsoudit ješitné dva muže špatně a tak Libuše slyš nuže hanba mužům kterým žena vládne moudrost otce Kroka zavál čas. 3. Na hradišti za bezesných nocí otázky jak správně užít moci do lůžka se každodenně vkrádaj a pak přijde jednou živý sen. C F(Fmaj7) R: Z podzimních snů tě znám C F(Fmaj7) korunu svou já dám F(Fmaj7) Emi a proti proudu na mou rodnou hroudu Ami ty jako můj muž, přijedeš lásko C F(Fmaj7) přeslice sílou svou C F(Fmaj7) bogové mí tě zvou F(Fmaj7) Emi buď moje kníže, já dobře vím, že Ami spolu to zvládnem, máme náskok 4. Hlavu skláníc ku koňově šíji Svantovíta sochu v bázni míjí na cestu jí hvězdy šťastné svítí Morany srp v noci bude spát. 5. Za svítání na posvátném háji objevují se bytosti z bájí Libuše proplouvá kouzel sítí co se má stát to se musí zdát. 6. Ke své pouti k muži upře mysl přesvědčená zcela, že Přemysl doplní to, co ona jen hledá muž a žena – to se zlomit nedá. R1: Než ty jsem spíše stár já osíval víc už jar a po žních brázdy ve Stadicích brázdil a čekal, zda přijdeš na podzim, lásko přeslice sílou svou bogové mí tě zvou buď moje kníže, já dobře vím, že spolu to zvládnem, máme náskok C Emi Ami F (2x) C F(Fmaj7) C F(Fmaj7) F(Fmaj7) Emi Ami R: Z podzimních snů tě znám... R2: Než ty jsem spíše stár já osíval víc už jar a po žních brázdy ve Stadicích brázdil a čekal, zda přijdeš na podzim, lásko přeslice sílou svou bogové mí tě zvou sem tvoje kníže, já dobře vím, že spolu to zvládnem, máme náskok C F(Fmaj7) C F(Fmaj7) F(Fmaj7) Emi Ami C F(Fmaj7) C F(Fmaj7) F(Fmaj7) Emi Ami