Radovánky hašišáka Bezkuláka (Záviš)

Městským parkem táhne se, v ruce mu chraptí magneťák, jemné uši třeste se, táhne se hašišák Bezkulák. Popsaný triko fixama a v mastný řepě lupy, vodflusne si placama, v uhrovitým ksichtě výraz tupý. Hašišák Bezkulák, bacha kámo na rypák Hašišák Bezkulák, má fungl novej boxerák Stočenej, měděnej, teď je mu hej Kol dokola a dokola kol, samá bezedná nuda. Srdce mu svírá tesk a bol, vod tý doby co je v báni Ruda. Jak tak lozí ramena sehnutá, vykřikne náhle "Už to mám!" Pryč bude nálada mrzutá, radovánky tutový uspořádám. Pozvu tam Holenu, tu co chlastá vokenu a toxikomana Jelimana, prášky a téčko seženu, seženu, jakožto i vokenu. Za městem na zahradě, ignorujíce práci, tam na vypáčejný chajdě, sešli se kompletní hašišáci. A zasedli na židle dubové a vosolili magneťák, vytáhněte čikuli volové, vosopil se na ně hned Bezkulák. Vod zákládů chvěje se chajda, to je k čertu paráda a zkušený toxikoman Jeliman, jest již silně zdopován. Konečně, algeny konzumuje horečně. Těžkej nářez, Zepici a Queen, hašišáci poslouchají zasněně, Bezkulák bigbítu věrný syn, přehazuje kazety zkušeně. To se nám to betálně fetuje, lece hlasem chraptivým Holena a již pracka Jelimana putuje mezi Holeniny kolena. Hašišák Bezkulák, ztuhl jako sněhulák Po něm padla Holena, před ní ovšem okena A Jeliman, ten lehl poslední zfetován